Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Príspevok je požičaný od pána Milana Bartla

28. 1. 2009
Chovatelské informace UMĚLÝ ODCHOV MLÁĎAT PAPOUŠKŮ I. díl úvod do umělého odchovu Pro každého chovatele papoušků je úspěšný odchov mláďat cílem a odměnou jeho chovatelského úsilí. Pro rodičovský pár papoušků je hnízdění naplněním jejich přirozeného poslání. Jenže docílit pravidelných a zdravých odchovů není vždy samozřejmostí. Zvláště vzácnější druhy papoušků nám dávají v tomto směru „zabrat“. Je to další stupínek zvyšování chovatelské odbornosti a nabytí vzácných zkušeností. Ideální pohádkou pro chovatele je stav, kdy harmonizující pár papoušků obsadí budku a po několika denním toku samice zahájí snůšku, ze které se vylíhnou mláďata. Rodičovský pár bezproblémově vyvede všechna narozená mláďata a chovatel se upřímně raduje z přírůstku v chovu. Realita je ovšem taková, že mnoho chovných párů není schopno odchovu z různých důvodů, psychického i fyzického rázu. Nejčastější důvody neúspěšného hnízdění: neoplozená vejce ve snůšce úhyn zárodku ve vajíčku v průběhu sezení nebo při líhnutí nezkušenost mladého páru neharmonizující chovný pár zdravotní problémy chovného páru nedostatečná výživa, nedostatek některých složek potravy rušení hnízdění (jiným jedincem ve společné nebo vedlejší voliéře či kleci) obava o potomstvo kontrola vajíček nebo mláďat člověkem rušení chovného páru člověkem (např. hlukem) nevhodná budka nebo stelivo v budce nízká vlhkost, nízká nebo moc vysoká teplota v době hnízdění Příčin může být opravdu hodně, často to bývá kombinace více příčin dohromady. Pokud chovatel tuší, v čem může být problém, snaží se ho s většími či menšími úspěchy řešit. Nečastují důvody umístění vajíček do líhně a ručního odchovu mláďat: rozbité nebo naprasklé vejce ve snůšce velký počet vajíček ve snůšce úhyn zárodku ve vajíčku v průběhu sezení nebo úhyn mláděte při líhnutí opuštění hnízda se snůškou nebo mláďaty rodiče přestanou krmit mláďata nebo krmí jen některé poranění nebo úhyn některého z mláďat v hnízdě ztráta partnera (úhyn samečka nebo samičky v době hnízdění) nemožnost vrátit mláďata do hnízda po okroužkování plnými kroužky krotká nebo polokrotká mláďata Některé problémy lze řešit i jinak, než umělým odchovem, ale bohužel to nejde vždy. Problém opuštěných mláďat se dá v některých případech řešit tzv. „podsazováním“. Chovatel umístí opuštěné vajíčko nebo mládě do jiného hnízda, velikostně a věkově podobných vajíček nebo mláďat, nejlépe stejného druhu, případně i jiného druhu Papoušků. U některých druhů lze takto úspěšně odchovat mládě až do dospělosti, ale většinou je to řešení, které oddálí ruční odchov jen o několik dní. Ruční odchov prověří na schopnosti chovatele, který musí projevit značné chovatelské a veterinární znalosti. Základem úspěchu je trpělivost a pečlivost a také časové možnosti, protože v prvních dnech života mládě potřebuje nepřetržitou péči člověka. Zpravidla se tomu musí přizpůsobit i chod domácnosti, někdy to znamená i odchod ze zaměstnání (tak tomu je i v mém případě). Na ruční odchov je třeba být dopředu připraven. K dispozici je třeba mít směs pro ruční odchov mláďat a technické zázemí - líheň a inkubátory, záložní napájecí zdroj pro případ výpadku elektrické energie, převozní inkubátor do automobilu. Nutná je odborná literatura i kontakt s veterinářem, specialistou na exotické ptactvo. Toto jsou ty nejzákladnější podmínky, bez kterých nelze umělý odchov začít. Vím, že jsou chovatelé, kterým se ruční odchov papoušků povedl bez větších potíží, ale věřte, že to není běžná praxe. Ten, kdo se touto problematikou zabývá a odkrmil již různé druhy papoušků, určitě ví, že problémy se dostavují a vynaložená snaha o záchranu někdy končí až krutým způsobem – úhynem jedinců. Příznaky, které signalizují, že se děje něco, co není standardní a může ohrozit zdraví a život jedince, jsou většinou nenápadné. Často běží o čas, o hodiny a minuty. Ať už se to týká líhnutí nebo trávicích potíží či infekce. Proto je u chovatele nutná i jistá dávka profesionality a odbornosti. Umělý odchov papoušků je i v dnešní době mezi některými chovateli nedoceňován a často i haněn. Někteří chovatelé ruční odchov neuznávají, protože jediným správným je pro ně odchov přirozený – pod rodiči. To je jistě správná myšlenka, ale pouze tehdy, když ji lze uskutečnit. Pokud se odchov opakovaně nedaří, pak chovný pár raději prodají a vlastně tak problém přenesou na dalšího chovatele. Pro většinu chovatelů je neúspěšné hnízdění výzvou. O záchranu potomstva formou umělého odchovu usilovali chovatelé už v daleké minulosti. Tuto činnost od nich převzali naši otcové a my zase od nich. Máme však výhodu. Za námi stojí moderní technika a věda. Možnosti, kterých je nutno využít. Že je to však cesta správná, nám potvrzuje např. činnost mnoha záchranných a chovatelských center jako jsou Loro Parque, Walsrode a další. V několika dílech seriálu se seznámíme se zásadami, postupy a s našimi vlastními zkušenostmi z umělého odchovu mláďat papoušků. Milan Bartl, leden 2008 ---------------------------------------------------------------- UMĚLÝ ODCHOV MLÁĎAT PAPOUŠKŮ II.díl Snůška a péče o vejce Celý vývoj od snesení vajíčka samičkou až po vylíhnutí mláděte, ať už přirozenou cestou, nebo v líhni, je velice citlivý proces. Do vývoje uvnitř vajíčka nemůžeme zasáhnout, ale chybným nakládáním s vajíčkem můžeme velice rychle život zárodku zmařit. Při inkubaci vejce mohou pomoci zkušenosti ostatních chovatelů, ale často se stává, že stejný postup aplikovaný u druhého chovatele v trošku jiné situaci nefunguje. Je nutné si uvědomit, že zkušenosti z líhnutí papoušků jsou velice obtížně sdělitelné, a každý chovatel si touto cestou musí projít sám. Musíme se maximálně snažit vyvarovat chyb a rizik, které snižují naději na úspěšný vývoj vajíčka a líhnutí jedince. Nezbývá než být přesní, pečliví, trpěliví, neukvapovat se a nedělat zbrklé zásahy, rozhodovat se na základě signálů z vajíčka, citu, faktů a zkušeností. EVIDENCE Základem úspěchu při umělém odchovu je evidence. I když se zpočátku zdá, že si vše budeme pamatovat, s přibývajícími informacemi a zážitky začneme ztrácet přehled. Dobře a přesně vedené záznamy zvýší přesnost rozhodování. Velkou informační hodnotu mají záznamy z předchozích snůšek a hnízdění, písemné poznámky a také fotografie. Zpětně zjistíme, za jak dlouho se mláďata vylíhla pod rodiči, jak vypadalo při prosvícení vejce, z něhož se mládě nakonec úspěšně vylíhlo, a jak to naopak vypadalo, když nastal nějaký problém. Často se totiž při vlastním líhnutí člověk soustředí na výsledek záchranu mláděte, což je logické, a různých signálů si prostě nevšímá. K vyhodnocení postupu líhnutí pomůže až zpětné prostudování poznámek, sestavení grafu nebo důsledná analýza sledu fotografií. Záznamy pomohou při regulaci teploty a vlhkosti v líhni, při určení termínu líhnutí mláděte, zvolení postupu líhnutí, pomoci mláděti při líhnutí, porovnání váhových přírůstků, srovnávání velikosti a hmotnosti narozených jedinců, frekvenci dokrmování, rychlosti odstavu. Ideální pomůckou pro tyto potřeby je v dnešní době počítač. Ve víru denních událostí a pracovních povinností je někdy problémem pravidelný záznam. Ale věřte, že ke správnému rozhodnutí v kritických situacích, kdy jde o hodiny a někdy o minuty, bývá nahlédnutí do pečlivých poznámek klíčem ke správnému rozhodnutí. JAK ZABRÁNIT POŠKOZENÍ VAJEC V HNÍZDĚ Začneme pěkně od začátku, tedy od chvíle, kdy zjistíme, že samice zmizela v budce a během několika dní zahájí snůšku vajec. Období hnízdění je pro papoušky dobou, kdy jsou více ve střehu, jsou více rozrušení a agresivnější, chrání si svoje teritorium v obraně proti vetřelcům. Pokud hnízdí krotcí ptáci, kteří se nebojí člověka, pak je třeba se mít ještě mnohem více na pozoru než před divokými papoušky, kteří při kontrole hnízda instinktivně spíš ustupují. Při hnízdění není vhodné papoušky rušit. Co nejméně do hnízdění zasahovat, nedělat žádné zásahy do interiéru voliéry a nedělat v okolí hluk. Vyhneme se problémům s rozbitými a naprasklými vajíčky, které papoušci, ve snaze ochránit hnízdo, rozbijí. Předejdeme tomu, že samička hnízdo ze stresu opustí a opuštěná vejce se zachladí. MONITOROVÁNÍ SNŮŠKY V HNÍZDĚ Velkým pomocníkem po celé období hnízdění je kamera zabudovaná v budce (nejlépe ve stropě budky). Ceny těchto kamer jsou v dnešní době nízké, a pokud se s pomocí kamery podaří zachránit hnízdo menších papoušků nebo jedno mládě většího papouška, má chovatel investici zpátky. Pokud v budce kameru nemáme, je nejlepší papoušky nechat v naprostém klidu. Hnízdí-li poprvé, je vhodné to nechat na nich. Když hnízdí poněkolikáté a nebyly problémy, pak je neopodstatněné do hnízdění zasahovat. Pouze v případě, kdy byly při minulých hnízděních problémy (rozbitá vejce, úhyn zárodku ve vejci, úhyn mláďat apod.), pak je na místě uvažovat o odebrání vajíček do líhně. KONTROLA HNÍZDA V případě, že kameru v budce nemáme, je vhodné po několika dnech opatrně zkontrolovat, zda samička snáší a kolik vajíček je ve snůšce. Je velmi důležité znát den, kdy byla vajíčka snesena. V případě odebrání nasazených vajíček do líhně je to rozhodující informace, která udává, kdy mládě musí z vajíčka ven. Pokud není budka přístupná nebo jsou papoušci silně rozrušeni a útočí, pak je s ohledem na vajíčka bezpečnější vůbec kontrolu neprovádět. V hnízdním období papoušky ruší i časté čištění chovatelského zařízení. Čištění budky nebo hnízda s vejci se úplně vyhýbáme. V průběhu hnízdění do hnízda zasahujeme pouze v případě, že potřebujeme odebrat rozbité vejce nebo uhynulé mládě. DŮVODY POŠKOZENÍ VEJCE V HNÍZDĚ Nejpřirozenější a nejlepší je, když samice mládě vysedí a vylíhne bez zásahu člověka. Řídí se svými přirozenými instinkty a nepředčí ji v tomto žádná, byť sebedokonalejší, líheň. Někteří papoušci svým mláďatům při líhnutí citlivě pomáhají dostat se ze skořápky. Může se však stát, že samička z nejrůznějších příčin snůšku zničí nebo opustí. Bývá to z nezkušenosti, ze stresu z okolí nebo po necitlivé kontrole hnízda chovatelem. Nedostatečné množství krmení může vyústit v obavu o uživení potomstva a redukci počtu vajíček nebo mláďat. Hojnost namočeného a naklíčeného krmení a přemíra vitaminu E, v době, kdy samička již sedí na vajíčkách, stimuluje samce k dalšímu toku, a může to vést až k rušení samice na hnízdě a opuštění snůšky. Velmi často také dochází k poškození vajec při nasedání na snůšku nebo slézání z ní. Ptáci si s tímto faktem příliš hlavu nelámou. Sám jsem se o tom přesvědčil několikrát při sledování kamerou. Chovná samice ary ararauna nasedá na snůšku s profesionálním citem, ale slézání ze snůšky je děs a hrůza. Ocasem vajíčka rozhodí od sebe tak, že to důvěrně připomíná oblíbenou hospodskou hru – kulečník. Často se také stává, že samice snese vajíčka pod vletový otvor budky nebo si je tam během sezení přestěhuje. Nebo odhrne výstelku v budce a vajíčka snese přímo na tvrdé dřevěné podlaze budky. Většinou to pak končí rozšlápnutým vajíčkem. Poškozené vajíčko bývá ve většině případů právě vajíčko oplozené. Plod ve vajíčku odebírá minerální látky ze svého okolí, a proto je skořápka oplozeného vajíčka mnohem křehčí a snáz se naruší. ODBĚR VAJÍČEK Z HNÍZDA DO LÍHNĚ Máme-li jistotu, že samička cíleně vajíčka nerozbíjí, pak je vhodné je v hnízdě ponechat co nejdéle. Pokud papoušci zahnízdí poprvé nebo měli s hnízděním v minulosti problémy, je jistější mít od okamžiku, kdy samička zahájí snůšku, připravenou líheň. Když při kontrole v průběhu sezení v budce zjistíme ve snůšce poškozené vejce, pak je nutné je z hnízda odebrat. Obsah vejce by mohl znečistit ostatní vajíčka nebo by samička mohla vejce pozřít. I kdyby se nic z toho nestalo, zárodku by kvůli prasklině ubývala mnohem rychleji vlhkost a navíc by se mohl kontaminovat bakteriemi z okolí a uhynul by před líhnutím. Drobnou prasklinku na vejci je potřebné zavoskovat a vejce umístit do líhně. Vejce poškozená a zavoskovaná je třeba obracet ručně.Vajíčka, která jsou poškozena natolik, že z nich vytéká vnitřní obsah – bílek a žloutek, a vajíčka s uhynulým zárodkem je nutno neprodleně z hnízda odstranit, a nemá smysl je dávat ani do líhně. V případě, že máme zkušenost z minulých snůšek, že samice ohrožuje existenci vajec již od snesení, je nejvhodnější vajíčka odebírat postupně, a to ihned po snesení, a nahradit je podkladkem, aby hnízdění dále probíhalo a samička se nevysilovala snášením dalších a dalších vajíček. Podkladky z hnízda odebereme samičce v době, kdy na nich sama instinktivně přestane sedět, anebo za dobu, kdy by se ze skutečných vajíček líhla mláďata. Vejce po odběru z hnízda uložíme ve stejné (vodorovné) poloze do misky s vatou nebo zrním. Pokud je poškozené, zavoskujeme praskliny. Pokud je vejce znečištěno kousky výstelky budky nebo trusem, pak velice opatrně tyto mechanické nečistoty z povrchu vajíčka odstraníme, ale tak, abychom neporušili skořápku. S vejcem netřeseme, neotáčíme ho a nestavíme ho svisle. Vejce nečistíme ani neomýváme. Neprodleně po odběru z hnízda vajíčko vložíme do předem nahřáté, teplotně i vlhkostně stabilizované líhně o teplotě 37,0–37,2°C a nastavené na vlhkost 35−45 % RH. Pokud chceme využít při regulaci teploty a vlhkosti v líhni metodu sledování hmotnostního úbytku vajíček, pak vejce před prvním umístěním do líhně zvážíme. V literatuře je popsána metoda, kdy za pomoci trojčlenky jednoduše spočítáme předpokládanou hmotnost vajíčka v příslušném dni inkubace a podle skutečné hmotnosti zvyšujeme nebo snižujeme vlhkost v líhni tak, aby se skutečná hmotnost vejce co nejvíce přiblížila předpokládané hmotnosti. Tato metoda je založena na zkušenosti, že vejce při správném vývoji za dobu inkubace ztratí cca 13 % hmotnosti. Problém není ani tak ve výpočtu, ale spíše v tom, že aby se daly zvážit hmotností úbytky mezi dvěma dny, pak k vážení potřebujeme váhu s přesností na desetinu (u větších vajec) nebo na setinu gramu (u menších vajec). Před umístěním do líhně vejce prosvítíme, abychom se přesvědčili, v jakém stadiu vývoje je zárodek nebo jestli zárodek uvnitř neuhynul. Po umístění do líhně zapíšeme den a hodinu odběru a umístění do líhně, stáří vajíčka, hmotnost vajíčka, popř. zakreslíme nebo vyfotíme při prosvícení stav zárodku ve vajíčku. Zapíšeme si i teplotu a vlhkost. Podle velikosti zárodku lze někdy určit pořadí, v jakém byla vajíčka snesena, což je třeba si také poznamenat. VÝVOJ ZÁRODKU Vývoj zárodku ve vajíčku závisí na několika faktorech: Neoplozená vajíčka se nevyvíjejí, celou dobu inkubace je po prosvícení vejce světlé, je viditelný žloutek a vzduchová komůrka. Neoplozená vejce snášejí mladé samice, neoplozená vajíčka bývají také tehdy, pokud není hormonální hladina samičky v době páření na potřebné úrovni. Neoplozená vejce jsou důsledkem nevědomého chovu dvou samiček, a také pokud je sameček mladý, neplodný nebo nepáří. Někdy se jeví vajíčko jako neoplozené, ale vývoj zárodku se zastavil v úplném začátku např. vlivem infekce. Pak je vhodné se s veterinářem domluvit na kultivaci obsahu vejce. Kultivace určí, zda nejsou ve vejci bakterie, které by vývoj zárodku zastavily v úplném začátku. Hodně se podceňuje, že životaschopnost zárodku zásadně ovlivňuje výživa rodičů, přísun potřebných vitaminů (vitamin E, vitamin B) a minerálů. Schopnost vyvinout se a vyklubat mohou ovlivnit různé nemoci, jejichž nositeli jsou rodiče (PBFD, chlamydióza a další), dále různé infekce zanesené do vajíčka již v těle matky, nebo přes skořápku, ať už v hnízdě, či v líhni. Tyto faktory bývají častým důvodem nezdaru a u postiženého vajíčka už je nemůžeme nijak ovlivnit. Můžeme se však poučit, jak lépe krmit chovný pár. Pokud dojde k zastavení vývoje zárodku z důvodu přenosu nějaké nemoci z rodičů, pak je nutné je nechat vyšetřit u veterináře-specialisty a zahájit léčbu. Jak můžeme v líhni ovlivnit vývoj zárodku: Líheň používáme podle návodu, ventilaci v líhni nastavíme podle návodu líhně. Teplota se udržuje v líhni na hodnotě 37,0−37,3 °C po celou dobu inkubace, poslední dva–tři dny před líhnutím se snižuje o půl až jeden stupeň. Vlhkost v líhni se udržuje na hodnotě 35–45 % RH po celou dobu inkubace, kromě posledních několika dní, kdy je nutné vlhkost zvýšit na cca 80 %. Otáčení vajíčka – po celou dobu inkubace vajíčko obracíme ručně nebo automaticky v líhni, poslední 2−3 dny před líhnutím už vejce neobracíme, pro mládě by to byla velká zátěž a ztrácelo by zbytečně mnoho sil. Abychom předešli zastavení líhně a odumření zárodku kvůli výpadku elektrického proudu, zajistíme možnost přepnutí líhně na záložní zdroj elektrické energie. ---------------------------------------------------------------- UMĚLÝ ODCHOV MLÁĎAT PAPOUŠKŮ III. díl Inkubace vajec a líhnutí VÝVOJ ZÁRODKU VE VEJCI Doba vývoje zárodku ve vejci je u každého druhu papouška individuální a je popsána v chovatelské literatuře. Obecně lze říci, že vývoj mláděte papouška ve vajíčku od snesení vejce po vylíhnutí mláděte trvá podle druhu od 17 do 30 dnů. Podstatný vliv na délku vývoje může mít i teplota a vlhkost prostředí, v němž je vejce umístěno. Vyšší teplota vývoj zárodku urychlí, nižší teplota naopak zpomalí. Vlhkost má vliv na hmotnostní úbytek vejce v době inkubace, a tím i na dobu vývoje zárodku a schopnost vyklubání ve správnou dobu. Proto může být rozdíl v době inkubace +/-1 až 2 dny mezi líhnutím při odchovu rodiči a při inkubaci v různých typech líhní. Rozdíl doby inkubace může být u stejného druhu papoušků mezi různými páry, když všechny ostatní faktory jsou shodné. Rozdíly mohou být mezi hodnotou uvedenou v literatuře a zkušenostmi z praxe. RŮST ZÁRODKU V hnízdě samička vejce neustále zahřívá a pravidelně obrací. Otáčením vajíčka zajistí stejnoměrné prohřívání vajíčka a postupné prorůstání zárodku do celého objemu. V líhni zabezpečuje obracení vejce plynulé naklápění roštu nebo systém válečků. Pokud nemáme líheň s automatickým naklápěním či obracením, otáčíme vejce ručně. Pokud by cévní síť nevyplnila celý objem vajíčka, došlo by k nedostatečnému vývoji zárodku a ten by v dalších fázích vývoje odumřel. Bez otáčení by také hrozilo, že zárodek v některém místě přiroste ke stěně vajíčka. KONTROLA ZÁRODKU VE VEJCI Nejjednodušší kontrolu provádíme prosvícením, nejlépe potmě a od tupé strany vajíčka – od vzduchové komůrky. S vajíčkem se musí manipulovat opatrně, držet ho ve vodorovné poloze, tak, jak je uloženo v líhni nebo v hnízdě, nepřeklápíme jej ani s ním prudce nepohybujeme. Prosvícením lze zjistit nejen oplozenost vejce, pohyb zárodku, ale také polohu mláděte před líhnutím. Na kontrolu srdečního tepu existuje přístroj, který umí změřit frekvenci srdečního tepu zárodku ve vejci. Tento přístroj lze využít ke zjištění, zda je zárodek ve vejci živý. V průběhu líhnutí pomůže v rozhodování, zda začít mláděti pomáhat, či nikoliv. PRVNÍ POLOVINA VÝVOJE VE VEJCI V oplozeném vajíčku lze většinou již po 2−4 dnech vývoje při prosvícení spatřit v horní straně vajíčka (při pohledu shora) malý sotva znatelný červený kroužek ve žloutku. Po dalších 2−3 dnech se ve středu žloutku objeví malý červený terčík, od kterého vedou cévy červené barvy. Během dalších dnů inkubace je síť cév výraznější a hustější a rozrůstá se dál do prostoru vajíčka. Koncem první třetiny až poloviny inkubace je možné sledovat při prosvícení ve vajíčku pohyb. U některých druhů papoušků lze oplozenost vejce zjistit prosvícením až v polovině inkubace (např. u eclectusů). DRUHÁ POLOVINA VÝVOJE VE VEJCI V druhé polovině inkubační doby mládě roste a vyplňuje stále více objemu vejce. Vejce je v některých místech po prosvícení tmavé, neprůhledné. Na tupém konci je viditelná vzduchová komůrka, její stěna je kolmo k podélné ose vejce. Zárodek se ve vajíčku pohybuje. ZÁVĚR VÝVOJE VE VEJCI Pokud je vše v pořádku, pak v závěrečné fázi před líhnutím zaujme zárodek polohu hlavou k tupé straně vajíčka, kde je vzduchová komůrka. Při prosvícení lze sledovat pohyb na rozhraní zárodku a vzduchové komůrky. Stěna vzduchové komůrky se zešikmí. Při umělém odchovu je třeba 2 až 3 dny před očekávaným vylíhnutím ukončit naklápění nebo obracení vajíčka. Mládě se musí stabilizovat, aby zahájilo klubání. Protože v líhni většinou bývá vajíček ze snůšky několik, musíme nejstarší vejce, které se bude klubat a potřebuje zvýšit vlhkost, přemístit do dolíhně. Jako dolíheň lze použít i inkubátor bez ventilátoru, kde zvýšíme vlhkost vzduchu na 80 % a snížíme teplotu na 36 až 36,3 °C, tedy o 1 °C od teploty, která byla nastavena v líhni od začátku inkubace. Vyšší vlhkost je nutná pro zvláčnění skořápky a blány a tím k lepší prostupnosti. Nižší teplota se nastavuje proto, že mládě už samo produkuje teplo a při vyšší teplotě by se mohlo přehřát, což by mohlo negativně ovlivnit líhnutí. Asi 1−2 dny před naklubáním skořápky se mládě proklube do vzduchové komůrky, v této době se může ozývat z vejce pípání. Do vzduchové komůrky se mládě musí dostat protrhnutím blány, která je od komůrky odděluje. Po několika hodinách se zvýší množství CO2 ve vzduchové komůrce. To způsobí, že mládě prorazí skořápku vaječným zubem, aby mohlo dýchat. Při normální poloze mláděte k proražení skořápky dochází v oblasti vzduchové komůrky nebo na jejím okraji. Mládě pak po několika hodinách postupně naruší po celém obvodu vejce (často po obvodu blány) a vyklube se. JAK PROBÍHÁ LÍHNUTÍ U PTAČÍCH RODIČŮ Líhnutí je nejkritičtějším obdobím vývoje a nejlepší je, když dojde k vylíhnutí pod ptačími rodiči. Mládě už 1 až 2 dny před líhnutím vydává pípáním signály. Ptačí rodiče velice intenzivně pípající vejce sledují až do vylíhnutí. Papoušci někdy mláděti pomáhají narušit skořápku, aby se mohlo vyklubat. Jsou zřejmě stimulováni poplašným pípáním, které mládě vydává v případě, že se nemůže prokousat skrz skořápku. Asistence rodičů však není pravidlem. Pokud nacházíme nevyklubaná mláďata v hnízdech, příčina může být v malé vlhkosti, infekci ve vajíčku, ve špatném vývoji mláděte, způsobeném nedostatečným zahříváním. Stává se také, že nezkušená samice své čerstvě vylíhnuté potomky špatně zahřívá a podchladí. Tím se zpomalí biologické funkce orgánů mláďat, což znamená jejich nevyhnutelný konec. Může se také stát, že z různých stresových příčin rodiče svoje narozené potomstvo nekrmí nebo usmrtí. VEJCE V DOLÍHNI, NAKLUBÁNÍ, KLUBÁNÍ Naklubání lze rozpoznat podle dírky ve vajíčku, kdy skořápka a její úlomky jsou nadzvednuty směrem od povrchu vajíčka. Pokud se mládě poprvé naklube na tupé straně vejce, pak se většinou jedná o správnou polohu, a je šance, že se samo vyklube. Někdy se také stává, že se mládě klube špatným směrem nebo rychle zeslábne a přestane být aktivní. To poznáte podle prodlužujících se intervalů a slábnoucího pískání mláděte. Pokud během 40 až 48 hodin od prvního naklubání mládě nejeví snahu nebo pokroky v klubání, je nutno okamžitě zahájit asistované líhnutí. RIZIKA PŘI LÍHNUTÍ Mládě ara ararauna naklubalo skořápku (42 hodin do nalíhnutí). Skořápka naklubaná po celém obvodu (1 hodina do nalíhnutí). V závěrečné fázi klubání „mláděti běží čas“.Doba od prvního naklubání skořápky do vylíhnutí může být od 20 do 48 hodin. Do 48 hodin od naklubání skořápky by se měl jedinec nejpozději vyklubat. Jinak mu hrozí velký úbytek sil, mládě slábne a přestává být aktivní. Se snižováním aktivity se zpomaluje krevní oběh a snižuje se i tělesná teplota. Hrozbou je také kontaminace od výkalů, které mládě přibližně od okamžiku, kdy už mělo být vylíhnuto, ze sebe vylučuje i když je ještě ve vejci. Prostředí se stává toxické a začne ohrožovat život mláděte. OBRÁCENÁ POLOHA Pokud se nestačí zárodek v poslední fázi před líhnutím otočit a mládě zůstane hlavou ke špičatému konci vajíčka, jedná se o tzv. „obrácenou polohu“. Je to poloha riziková a mládě se pouze v některých případech vyklube samo. V této poloze je mládě dezorientované a naklube se mimo vzduchovou komůrku, ve špičatém konci vejce. Ve většině případů se mládě nedokáže dostat ze skořápky samo ven. Pak je jediná cesta v takové situaci líhnutí s pomocí člověka. Pokud má mládě opačnou polohu (hlavou do špičky), k naklonění vzduchové komůrky těsně před líhnutím nemusí dojít. ASISTENCE ČLOVĚKA PŘI LÍHNUTÍ Jakékoliv zasahování do líhnutí je velice rizikové. Do líhnutí zasahujeme jen v případě, že je to opodstatněné a po konzultaci s někým, kdo má s líhnutím praktické zkušenosti. Prosvícením zjistíme, kde je ve vejci volné místo, abychom mládě nezranili. Nejdříve musíme v místě naklubání nebo poblíž místa, kde má mládě hlavu, zvětšit nebo vyloupnout otvor ve skořápce pro přístup vzduchu. Většinou se v otvoru objeví zobáček a mládě začne pípat. Po tomto zásahu vrátíme vejce do dolíhně a vyčkáme, zda mládě do několika hodin nezahájí klubání samo. Pokud se mládě neklube, přikročíme k asistovanému líhnutí, neboli opatrnému a postupnému vyloupání mláděte. V loupání bude místy bránit cévní síť, která je napojena na krevní oběh mláděte. Pokud je žilek moc, je nutné mládě vrátit do dolíhně a vyčkat s dalším postupem několik minut až hodin. Prostor ve vajíčku mírně zavlhčujeme vlažným fyziologickým roztokem. Ve vlhkém prostředí líhně se cévy postupně stahují. Neustále musíme dbát na to, abychom některou neporušili, jinak by nastalo silné krvácení, které by vedlo k úhynu mláděte. Postupné vyloupání trvá několik hodin. Mládě vždy umístíme do dolíhně a dbáme na to, aby při manipulaci mimo dolíheň neprochladlo. Při loupání postupujeme od vzduchové komůrky a hlavy mláděte a opatrně odlupujeme ta místa skořápky, kde už je stažená cévní síť. Pokud je mládě ještě spojeno se skořápkou, vložíme ho i s ní zpět do inkubátoru. Pokud uvolníme hlavičku a křídlo a mládě má ještě dostatek sil, samo se ve správnou dobu dostane ze zbytku skořápky. V této době by mělo mít mládě dostatečně vstřebaný žloutkový váček, který mu slouží jako zásoba živin ještě na dalších 24 hodin. Pokud tomu tak není, mládě je třeba ponechat ve zbytku skořápky až do doby vtažení žloutkového váčku. Po nalíhnutí pupek, neboli místo, kde se vtahuje a vstřebává žloutkový váček, dezinfi kujeme přípravkem Betadine, který je pro ptáky vhodný. NALÍHNUTÍ Po vyproštění mláděte ze skořápky zvýšímeteplotu v okolí mláděte na 37 °C, aby oschlo a neprochladlo. Mládě během několika hodin v inkubátoru oschne a na jeho těle je patrné chmýří. Prvních několik až 24 hodin mládě tráví ještě ve žloutkového váčku a my se zatím připravíme na první krmení. Žloutkový váček musí být v době vylíhnutí téměř vtažen do těla. Pokud nemá mládě vtažený žloutkový vak, je nutná konzultace dalšího postupu s veterinářem – specialistu na exotické ptactvo. Nevtažený žloutkový vak je citlivým a rizikovým místem pro případnou infekci. Okamžik vyklubání mláděte ara ararauna. Mládě spojené se skořápkou a s chlorioalantoidní membránou cévkou vycházející z pupku. Kolem cévy jsou viditelné zbytky bílku. Nalíhlé mládě. Z pupku vychází membrána, která se po několika hodinách oddělí. MLÁDĚ PO NALÍHNUTÍ Po řádném oschnutí mláděte snížíme teplotu v inkubátoru z 37 °C na 36,5 °C a ponecháme ji na této hodnotě první 2 dny. Zda teplota v inkubátoru mláděti vyhovuje se dá určit také podle toho, jak se jedinec chová. V případě, že se klepe a pípá, je nutno teplotu mírně zvýšit. V opačném případě, kdy mládě lapá po dechu a neklidně se neustále vrtí, je třeba teplotu mírně snížit. V optimální teplotě je mládě klidné, spokojeně odpočívá, spí nebo jen v případě hladu zvedá hlavičku a žadoní. Teplotu v inkubátoru je třeba často monitorovat a nastavenou teplotu je dobré ještě kontrolovat rychloběžkou (teploměr měřící momentální teplotu v daném bodu). Častým jevem totiž je, že nastavená teplota na displeji inkubátoru a teplota měřená v místě mláděte je rozdílná. A to bohužel někdy i o několik stupňů. Je to zapříčiněno většinou nedostatečným prouděním a promícháváním vzduchu nebo naopak silným výkonem ventilátoru v inkubátoru. Vlhkost nastavíme přibližně na 50 až 60 % RH, podle druhu papouška. Pokud je vlhkost moc nízká, mládě je dehydrované, špatně tráví a má suchou pokožku. KRMENÍ MLÁĎAT PO NALÍHNUTÍ Nalíhnuté mládě má k dispozici přibližně 24 hodin energii ze žloutkového váčku, který je v ideálním případě zcela vtažen do břišní dutiny. Po dobu prvních 20−24 hodin není nutné mládě krmit. Je však třeba mláděti podávat tekutiny ve formě fyziologického roztoku o teplotě 37 °C jednou za 2 hodiny, aby nebylo dehydrované. ---------------------------------------------------------------- UMĚLÝ ODCHOV MLÁĎAT PAPOUŠKŮ IV. díl Hygiena, dokrmování, vážení Aby se mládě při umělém odchovu zdárně vyvíjelo a rostlo, musíme zajistit podmínky obdobné, jako má v hnízdě při odchovu rodiči. Dostatečnou, vyváženou a pravidelnou výživu, teplotu odpovídající druhu papouška, věku a stavu opeření a vhodnou vlhkost prostředí. Každý jedinec je jiný, proto při ručním odchovu musíme postupovat individuálně. Nejen mezi jednotlivými druhy bývají rozdíly. I v jednom hnízdě bývají jedinci silnější i slabší, zdraví i problémoví, lépe či hůře rostoucí. Spousta postupů se dá zobecnit, ale v praxi se musíme řídit zdravotním stavem a vývojem hmotnosti konkrétního jedince. Dodržování hygieny Dodržování hygieny při ručním odchovu je nutné. Čím mladší je mládě, tím je citlivější na jakoukoliv infekci. Krmivo pro ruční odchov připravujeme vždy čerstvé, připravené krmivo neskladujeme. Před umístěním mláďat inkubátor řádně vydesinfikujeme a po celou dobu ho udržujeme v čistotě. U mláďat těsně po nalíhnutí je vhodné používat při manipulaci jednorázové gumové rukavice, roušku přes ústa a jednorázové sterilní krmné nástroje (stříkačky). Mláďatům je třeba měnit podestýlku několikrát denně. Čím je vyšší teplota v inkubátoru, tím rychleji se trus rozkládá. I u větších mláďat by mělo být dodržování základních zásad hygieny samozřejmostí. Používání čistých vydesinfikovaných nástrojů, častá výměna podestýlky a čistota odchovny a klece, podávaného krmiva i vody. Pokud dokrmujete mláďata z různých zdrojů (např. od více chovatelů), pak je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Všechna mláďata nechat ihned po pořízení vyšetřit u veterináře - specialisty a držet je po dobu ručního odchovu odděleně od vlastních mláďat (nejlépe v úplně jiné místnosti či budově). Sloučení papoušků od více chovatelů do skupiny a pár korun ušetřených na vyšetření může stát zdraví ostatních mláďat. Hrozba infekčních nemocí je velká. Mláďata jsou na infekci velice náchylná, infekce se může přenést i dotykem, krmným nástrojem, i když zdravá a nemocná mláďata nepřijdou do přímého kontaktu. Je třeba používat pro každou skupinu vlastní inkubátor, vlastní krmné nástroje, mezi krmením jednotlivých hnízd si řádně umýt ruce, popř. se i převléci. Směsi pro ruční odchov V minulosti, kdy nebyly k dispozici značkové směsi pro ruční odchov papoušků, si chovatelé směsi vyráběli sami z domácích zdrojů. Spousta z nich má svoje osvědčené recepty, které dodnes používají. Pokud však chovatel s umělým odchovem začíná, nemá zkušenosti a znalosti o potřebném složení potravy, měl by výrobu směsí pro ruční odchov přenechat odborníkům ve výživě zvířat. Průmyslově vyráběné směsi pro ruční odchov jsou cenově dostupné a není správné ohrožovat zdraví papouška tím, že jej budeme nedostatečně krmit podomácku vyrobenou směsí. Směs doma vyrobená může postrádat důležité látky a papoušek může mít díky nedostatečné výživě vývojové problémy, deformace kostí, trávicí problémy apod. Na trhu existuje několik značek a druhů směsí pro ruční odchov papoušků. Směsi pro ruční odchov obsahují všechny potřebné látky pro růst a vývoj mláděte od nalíhnutí až po odstav. Vždy je dobré si podle druhu papouška a podle věku mláděte, vybrat tu správnou směs. U mláďat ručně dokrmovaných od nalíhnutí se nám osvědčila směs značky Nutribird, která je velmi jemná a malinká mláďata ji dobře tráví. Pro mláďata dokrmovaná od věku 3 týdny a více se nám osvědčila dokrmovaní směs Kaytee. Mláďata, která jsou nějakou dobu v hnízdě krmena rodiči tuto hrubší směs podle našich zkušeností tráví lépe. Před přípravou směsi pro ruční odchov si umyjeme ruce i krmné nástroje. Směs pro ruční odchov připravíme podle návodu a vždy ji podáváme čerstvou. Voda, kterou pro přípravu směsi používáme musí být nezávadná. Pro malá mláďata používáme vodu kojeneckou. Směs podáváme o teplotě 37–38 °C . Správnou teplotu ověříme buď teploměrem – rychloběžkou nebo kápnutím si kaše na kůži na hřbetě ruky, dlaň nebo na jazyk. Směs musí být dostatečně teplá, nesmí však pálit. Horká kaše nad 42°C může mláděti popálit vole nebo celý trávicí trakt. Studenou a hustou kaši mláďata nepřijímají ochotně. Pozor! Směs pro ruční odchov nikdy neohříváme v mikrovlnné troubě. Mohlo by dojít k přehřátí malých částic kaše a ty by pak popálily volátko mláděte. Hustota podávané směsi závisí na věku mláděte. Postupujeme od čistého fyziologického roztoku, přes konzistenci „řidší polévky, řídkého pudingu, hustého pudingu až krupičné kaše“. Pokud shrneme důležitá fakta, která se podávané směsi týkají, pak se jedná v závislosti na hmotnosti a rychlosti trávení daného jedince o hustotu, teplotu, množství a druh podávané směsi. Zvyšováním objemu přijímané směsi pro ruční odchov se interval mezi krmením úměrně prodlužuje. Technika krmení Směs pro ruční odchov lze podávat mláděti lžičkou, injekční stříkačkou (bez jehly) nebo sondou. Každý chovatel si většinou si většinou zvolí jeden způsob, který mu nejvíce vyhovuje. Mládě uchopíme palcem a ukazováčkem pod dolní čelistí a opatrně kapeme papouškovi z levé strany krmnou kaši po horní části zobáku. Kaše stéká mláděti do pootevřeného zobáku. To jak ucítí teplou potravu, začne automaticky polykat a to i tehdy, pokud ještě nevidí. Postupně přidáváme kaše podle toho, jak rychle mládě polyká. Sledujeme jak se plni volátko kaší. Není vhodné naplnit volátko tak, aby kaše vyplňovala i jícen. Pro rozbíhající se trávící systém by byla dávka příliš velká a nedošlo by včas k úplnému vytrávení. U malých mláďat hrozí riziko vdechnutí podávané potravy. Malé mládě má ještě nekoordinované pohyby, často se převrací na záda. V takovém případě by mohlo dojít k vyvrhnutí a vdechnutí části obsahu volete do dýchací trubice, což by mohlo mládě i zabít. Důležité je podávat krmivo v pravidelných časových intervalech, přibližně stejný objem potravy, tak aby bylo vole téměř plné. Vole musí být i po naplnění pružné, nesmíme ho přeplňovat k prasknutí. Pokud se stane, že mládě do dalšího krmení nevytráví, s dalším krmením počkáme. NIKDY NEKRMÍME DO NEVYTRÁVENÉHO VOLETE. Hrozí riziko rozkladu krmné kaše ve voleti, tím se mění hodnota PH v trávícím traktu jedince. Dojde ke zpomalení trávení nebo úplnému zastavení. Namnoží se kvasinky nebo bakterie, které okamžitě napadají sliznice trávícího traktu. Hmotnost mláděte Od nalíhnutí je třeba mládě vážit (ve stejnou dobu, vytrávené, před krmením) a hodnoty si zaznamenávat. V prvních dnech života malého papouška a u menších druhů pouhým okem nepoznáte, zda papoušek přibírá na váze. Skutečnost, že mládě potravu příjímá a trus z něj vychází, ještě neznamená, že je vše v pořádku. Zastavení přírůstků signalizuje blížící se problémy ve vývoji. Pokud problém odhalíme včas, máme více času zasáhnout. Příště: Podávání směsi pro ruční odchov. Teplota a vlhkost v inkubátoru. ---------------------------------------------------------------- UMĚLÝ ODCHOV MLÁĎAT PAPOUŠKŮ V. díl Podávání směsi pro ruční odchov a vhodná podestýlka PODÁVÁNÍ SMĚSI PRO RUČNÍ ODCHOV Prvních 24 hodin po nalíhnutí 0 až 24 hodin po nalíhnutí podáváme po kapkách fyziologický roztok o teplotě 37 °C, dokud mládě nestráví žloutkový váček. Od 24 hodin po nalíhnutí do 4. dne věku Do 24 hodin po nalíhnutí mládě stráví žloutkový váček a musíme být připraveni na první krmení. Pro aplikaci krmného roztoku je ideální malá injekční stříkačka (bez jehly) o obsahu 1 až 2 ml, podle velikosti mláděte. Jako první krmnou směs si připravíme fyziologický roztok, do kterého přidáme jen špetku směsi pro ruční odchov. S každým dalším krmením směs o něco více zahušťujeme. Pokud nemáme zkušenosti, řídíme se podle návodu na směsi. Krmíme po 2 hodinách, tzn. 12× denně. Po 2 hodinách by volátko už mělo být prázdné, vytrávené. Krmit v tomto intervalu se musí samozřejmě i v noci. Kaši další dny s každým krmením pozvolna zahušťujeme. 5. den věku do otevření očí Od pátého dne po narození by měla být mláděti podávána kaše standardní hustoty a mládě by ji mělo dobře trávit. Frekvenci krmení upravíme podle doby, za jakou papoušek vytráví. Krmíme přibližně po 3 až 4 hodinách (6−8× denně, i v noci). Od věku, kdy papoušek vidí, až do opeření křídel V době, kdy se papouškovi začínají otevírat oči, začínáme krmit po 4 až 5 hodinách, tzn. 5−6× denně. V tomto věku už papoušek vydrží bez nočního krmení. Noční přestávka v krmení se využívá k úplnému vyprázdnění volete. V období začátku růstu peří papoušek potřebuje mnohem více energie. Proto je důležité, aby dobře trávil a byl pravidelně krmen. Při zdárném průběhu dokrmování a pravidelném trávení postupně podle věku, hmotnosti papouška a zvětšujícího se objemu volete zvyšujeme dávku podávané kaše. Od opeření křídel po úplné opeření celého těla Jedná se o období, kdy papoušek pozře největší objem potravy a potřebuje nejvíce energie. V období úplného opeření dosahuje mládě své maximální hmotnosti. Mládě krmíme přibližně po 6 hodinách, tzn. 4× denně. Od druhé poloviny vývoje peří (od pokrytí křídel peřím) začneme předkládat pevnou stravu. Jedná se o piškoty a barevné ptačí granule. Nasycený papoušek se cítí spokojeně, je zvědavý a ochotně zkouší předkládanou potravu. Zpočátku bere potravu jen do zobáku a případně ji ukousne. Velmi brzy mu sladký piškot zachutná a mládě začne pevnou potravu drtit. Stejně tak se začne zajímat o granule. Je to velmi důležitý okamžik. Princip převádění na pevnou potravu spočívá v dostatečné nasycenosti papouška a tedy na jeho psychické pohodě. Špatně živený jedinec s pocitem hladu, například kvůli dlouhým pauzám mezi krmením, se chová vůči okolí apaticky, stresově a není ochoten se zajímat a učit nové věci. Jakmile během dalších dnů papoušek konzumuje předkládané piškoty a granule, přidáme mu do misky mrkev a v malém množství sladké jablko. Papouškův trávicí trakt si postupně uvyká na ovoce a nedojde k případnému průjmu ze sladkého ovoce. V průběhu dalších dní, kdy už papoušek bez problému drtí granule a rozkousává mrkev, nabídneme v předkládané stravě zrninou složku, tedy směs zrnin. Pro lepší loupání a zchutnění zrnin chovatelé často předkládanou směs zrnin namáčejí a nechají lehce klíčit. Ovšem pro ještě zcela „nerozběhnutý“ trávicí trakt mláděte to může být riziko, vedoucí k trávicím potížím. Je lépe s namáčením zrnin počkat na dobu, kdy mládě umí loupat suché zrniny a trávicí trakt je umí dobře rozkládat. Veškerou potravu nabízíme v malém množství a několikrát denně ji měníme, protože mláďata lezou do misek s krmením a znečišťují obsah trusem. OPEŘENÝ JEDINEC Plně opeřeného jedince krmíme směsí pro ruční odchov 3× denně (po 8 hodinách) až do doby, než je schopen vyskočit na bidlo. Plně opeřenému papouškovi začneme předkládat k piškotům, granulím, ovoci a směsi zrnin také malou misku s vodou. PAPOUŠEK NA BIDLE Jakmile se papoušek udrží na bidle, je vhodné přejít na krmení 2× denně. V této době se mladý papoušek částečně dokáže nasytit sám a přijímá už jen menší objem dokrmovací směsi. LÉTAJÍCÍ PAPOUŠEK Jakmile už papoušek dobře loupe zrní a ochotně přijímá ovoce, zeleninu i granule, dokrmovaní směs se stane jen chutným doplňkem při večerním krmení. Krmíme směsí pro ruční odchov 1× denně, a to večer. V této době je papoušek schopen se téměř nasytit sám. Brzy také začne dobře létat. NIKDY ale nespěcháme s úplným odstavením od směsi pro ruční odchov. Mylná je domněnka, že když už mládě trochu loupe, tak už se umí dosytit. Nedostatečně nasycený papoušek je nervózní a nešťastný. Takové trauma se v něm zapíše a může mu to způsobovat potíže i v budoucím životě. Správně odstavený papoušek je klidný, zvídavý, hravý a učenlivý. Pokud je papoušek večer hladový a hltá dokrmovací kaši, pak je třeba jej ještě vždy večer krmit směsí pro ruční odchov, a to i několik dní nebo týdnů. Úplný odstav je vhodný ve věku, když už papoušek umí létat, při podání krmiva si sedne na misku a vyloupe bez problému větší část podávaných zrníček. Při pohmatu volátka v něm musí být znatelné kousky zrnin a papoušek nežadoní hladem. Je třeba zdůraznit, že každý papoušek se dokrmuje a osamostatňuje různě dlouhou dobu. Je to dané druhem papouška, ale i jedincem, jak je „šikovný“. Všeobecně platí, že se s odstavem nesmí spěchat a chovatel nesmí brát ohled na případně nedočkavé zákazníky. A už vůbec by neměl mít snahu co nejdříve mladého papouška prodat pro vidinu zisku, ulehčení si práce s odstavem a starostí. V takových případech „rychlého obchodu“ a pro nezkušenost a nezasvěcenost nových majitelů pak nevinný papoušek trpí, a leckdy dochází k jeho podvýživě, různým zdravotním komplikacím a úplně zbytečnému úhynu. PODESTÝLKA Mláďata v první třetině růstu (než otevřou oči, než jsou kroužkována) umístíme do plastových misek po jednom. Je to důležité kvůli sledování růstu a trusu mláděte. Pokud máme mláďata pohromadě, můžeme je snadno zaměnit a nepoznáme, jak které roste. Podestýlka by měla být obdobná hnízdu, mláděti to nesmí klouzat. Nejvíce se osvědčily běžné kuchyňské ubrousky (v roličkách), které dobře sají a nemají hladký povrch. Tyto ubrousky používáme co nejdéle − ideální je doba, kdy je mládě schopné stát na roštu nebo na bidle. Pod opeřující se mláďata někteří chovatelé používají jako podestýlku kukuřičný granulát, dřevěné hobliny nebo štěpky, obdobné jaké se používají na podestýlku v budce. Nám se tato praxe při umělém odchovu moc neosvědčila, může dojít k pozření částic a následným trávicím potížím až úhynu. Osobně používáme způsob jiný, byť pracnější. Pod větší papoušky v odchovných bednách prostíráme ručníky, utěrky, prostěradla a jiné látky, které manželka vyřadí z naší domácnosti. Důležitá je ale poznámka, že manželka všechny používané tkaniny obšije a zbaví případných knoflíků, roztřepených okrajů a nití. I zde hrozí určité nebezpečí zachycení drápku v látce. Příště: Teplota a vlhkost v inkubátoru. ---------------------------------------------------------------- Chovatelské informace UMĚLÝ ODCHOV MLÁĎAT PAPOUŠKŮ VI. díl Teplota a vlhkost v inkubátoru. Socializace mláďat Teplota v inkubátoru Samička nebo oba rodiče zahříváním mláďat v hnízdě instinktivně zajišťují odpovídající teplotu nutnou pro zdárný vývoj. Při umělém odchovu teplotu okolí mláděte udržuje na požadované výši inkubátor s termostatem. Při nastavení správné teploty vycházíme z druhu a hmotnosti papouška, věku mláděte, stavu opeření. Vliv na vhodnou teplotu má také to, zda bylo mládě vylíhnuto a nějakou dobu krmeno rodiči nebo zda se vylíhlo v líhni a bylo od počátku odchováváno uměle. Vliv na teplotu má i to, zda jsou mláďata ze zimních snůšek, kdy je venku chladněji. Mláďata chovaná nějakou dobu rodiči a mláďata ze zimních snůšek bývají otužilejší a snesou o pár stupňů nižší teplotu než stejně stará mláďata vylíhnutá v líhni a dokrmovaná uměle. Slabá, nemocná a špatně rostoucí mláďata většinou potřebují teplotu vyšší. Především u čerstvě nalíhnutých a maličkých mláďat kontrolujeme, zda teplota na displeji inkubátoru odpovídá teplotě v místě mláděte a zda nekolísá. Někdy se teplota na displeji a skutečná teplota v misce s mládětem liší o několik stupňů a může dojít k podchlazení mláděte. Mládě několik dnů po nalíhnutí je citlivé na výkyvy teplot, později už se s výkyvy lépe vyrovná. Vždy se řídíme chováním konkrétního jedince. Pokud je neklidné, má otevřený zobáček a přerývaně dýchá, je mu většinou moc teplo. Pokud má studené bříško a třese se, je mu zima. Teplota prostředí má vliv i na trávení. Nízká teplota zpomaluje trávení. Vysoká zase způsobuje dehydrataci a následné přemnožení bakterií v trávicím traktu. Současně také s růstem papouška se rozvíjí jeho opeřování. Na tento fakt reagujeme plynulým snižováním teploty v inkubátoru (přibližně o 1–1,5 stupně za týden). Teplotu snižujeme a regulujeme podle chování mláděte. Postupným snižováním podle stáří a opeření jedince dojdeme až k pokojové teplotě. Nakonec inkubátor vypneme a jedince přesuneme do odchovné bedny. Ideální je jakákoliv plastová nádoba, která se dobře umývá a dezinfikuje. Pokud už je papoušek plně opeřený a pokouší se dostat přes okraj bedny, umístíme ho do prostorné klece, která má různé průměry bidel a na dně rošt. Přibližná teplota prostředí při ručním odchovu Mládě po nalíhnutí do oschnutí: 37 °C (mládě nesmí prochladnout) Mláďata v prvních čtyřech dnech života: 36–36,5 °C Mláďata slepá, do věku 14 dní: 33–36 °C Mláďata holá, neochmýřená: 31-32 °C Mláďata pokrytá jemným chmýřím: 29-31 °C Mláďata částečně opeřená a opeřující: 27-29 °C Mláďata opeřená: 25-27 °C (mládě už nemusí být v inkubátoru) Mláďata po odstavu: 20–24 °C (mládě na bidle) Vlhkost v inkubátoru Vlhkost prostředí má vliv na trávení a vitalitu mláděte. V době těsně po nalíhnutí, kdy je mládě maličké, může mít nízká vlhkost a dehydratace fatální následky. Pokud je vlhkost nízká (pod 30 % RH), je mládě dehydrované, vysušené, loupe se mu pokožka. Mládě špatně tráví a špatně roste. V období růstu peří má nízká vlhkost za následek pomalejší růst peří a pomalejší otvírání pouzder per. Čím je mládě větší a těžší, tím lépe zvládá výkyvy vlhkosti. Vlhkost v inkubátoru se má držet mezi 50-60 % RH. Vlhkost zvyšujeme odpařováním vody v prostoru inkubátoru. Jednoduše lze vlhkost zvyšovat vlhkým ubrouskem nebo kusem vlhké látky na dně inkubátoru. Pak bychom měli hodnotu vlhkosti alespoň sledovat na vlhkoměru a regulovat zvlhčením látky nebo větráním. Některé inkubátory mají regulaci vlhkosti automatickou – nastavíme hodnotu, doplníme vodu do nádobky a dál vše probíhá automaticky. Inkubátor nemůže být úplně uzavřený, musí do něj proudit vzduch. Čím je víc mláďat a jsou větší, tím více je potřeba vzduch uvnitř inkubátoru větrat. V takovém případě se zvyšuje vlhkost dýcháním a tělesným teplem většího počtu mláďat. Umístění v kleci V závěru odstavu, kdy už jsou mláďata téměř opeřená a mají snahu lézt na bidlo a začínají létat, přemístíme je společně do vhodné klece s dostatkem bidel. Do klece dáme krmivo v miskách, vodu i vhodné hračky, aby se jich mláďata později nebála. Na dně klece by měl být rošt. Mláďata je zpočátku drží spíše na dně klece a rošt zamezí jejich přístupu na dno mezi trus a zbytky potravy. Pokud máme možnost, umístíme mláďata, která začínají létat, do větší voliéry, v níž se mohou učit létat. Pokud možnost nemáme, je třeba je postupně po jednom brát ven z klece, aby se naučila létat a především přistávat alespoň v místnosti. Zpočátku prudký let končí krkolomnými pády a nárazy do stěn. Je třeba zakrýt okna záclonami. Hrozí totiž, že si mládě nárazem do skla, které nevidí, srazí vaz. Až po několika proletech se papoušek zorientuje v prostoru, naučí se používat křídla, získá na jistotě, jeho let se zpomalí a naučí se přistávat tam kde chce. Socializace Při odchovu rodiči je mládě s rodiči do věku, kdy umí létat a umí samostatně přijímat potravu. Bývá odstaveno od rodičů až tehdy, když je úplně samostatné. Do stejného věku mláděte by měl trvat i odchov umělý a přikrmování mláděte. Dokonalý a neuspěchaný odstav předurčuje klidnou a vyrovnanou povahu dokrmovaného mláděte. Naopak nesprávný a předčasný odstav může mít následky na fyzický stav i psychiku mláděte. Je ideální pokud se současně dokrmuje více mláďat. Tento „kolektivní“ pocit přítomnosti sourozenců vede správným směrem psychický i fyzický vývoj jedinců. Jedná se o jeho místo v kolektivu mláďat a hlavně o jeho budoucnost. Přirozenou cestou her, dovádění, soutěživostí se vytváří povaha jedince. Sebedůvěra, zvědavost, odvaha i konkurenceschopnost se v mláděti rozvinou. U mláděte, které roste od narození samo, se mohou objevovat různé nevhodné vlastnosti, vyvolané osamocením. Mládě se hůře odstavuje, je moc fixováno na člověka, je bojácné, nevyrovnané a psychicky labilní. Toto riziko hrozí i tehdy, pokud si zájemce o krotkého papouška pořídí neopeřené mládě a dokrmuje si ho od malička sám. Člověk chce svému papouškovi časem pořídit ptačího kamaráda a nestačí se divit, že jej papoušek nepřijme. Při pozdějším umístění papouška v páru může samostatně ručně odchovaný jedinec mít problémy s navázáním vztahu s druhým papouškem. Pokud mládě nemá sourozence, je náhradním řešením společně dokrmovat dva zdravé jedince obdobného věku a velikosti, ale rozdílného druhu. Umělý odchov, a co dál… Jakmile se rozhodne o budoucnosti mláděte, je vhodné se podle toho k němu chovat. Mláďata určená do chovu nebereme zbytečně do rukou, nerozmazlujeme je. Postačí jejich krotkost, kterou získali ručním dokrmením. Znamená to, že znají člověka, nebojí se ho. V budoucnu v chovu ve voliéře berou přítomnost člověka klidně a nedochází u nich ke stresu, jako je tomu u divokých papoušků. V době odstavu můžeme létající mláďata určená do chovu umístit do společnosti starších již odstavených mláďat stejného druhu, která mladší papoušky naučí rychleji přijímat potravu a životu v kolektivu. V hejnu nemáme takový přehled, kolik které mládě přijme samo potravy. Nesmíme tedy zapomenout na každodenní kontrolu, zda mají všechna mláďata plné volátko a zda moc nezhubla. Jedince, který bude žít ve společnosti člověka jako mazlíček, neizolujeme od sourozenců, dopřejeme mu co nejdelší dobu soužití s ostatními mláďaty. Odmalička jej však do rukou, blízkým kontaktem prohlubujeme důvěru v člověka a snažíme se vytvoření vztahu k lidem. Od věku, kdy se mládě udrží na bidle, ho můžeme učit přecházet na povel na ruku a zase zpět na bidlo. Od věku, kdy umí samo přistávat jej můžeme učit přilétnout na ruku. To je jen počátek výcviku mláděte, pokračovat by se v něm mělo i po celý další papouškův život. Pokud mládě prodáváme, nesmíme zapomenout na správné poučení nového majitele o chovu, výživě a nárocích na chov konkrétního papouška, ať už v chovu nebo ve společnosti člověka. Upozorníme na možná úskalí, na co je zvyklý a možných zlozvycích papouška, které mohou nastat při nesprávné manipulaci a výchově papouška v nové rodině. Je to hodně důležité. Často si papoušky jako mazlíčky pořizují zájemci bez praktických zkušeností s papoušky a pokud jim vše vysvětlíme, budou papouškovi lépe rozumět a mohou se vyvarovat chyb v chovu. Všem, kteří se věnují ručnímu odchovu nebo se snaží o co nejlepší vztah ke svému opeřenému kamarádovi touto cestou přeji hodně trpělivosti a mnoho šťastných chvil s jejich papoušky. Láska k papouškům, ke zvířatům, láska člověka k přírodě zušlechťuje naši duši i naše vztahy mezi sebou samými. Milan Bartl
 
Reklama

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Výstižná reakcia

(gvh, 19. 2. 2010 19:08)

Tiež si myslím to isté,

bjj

(gvh, 19. 2. 2010 16:22)

bnbhju

arci

(peta, 27. 7. 2009 18:23)

ahojte,mala som samceca a samicku korely prisposobila som im podmienky,oni sa porili,zniesli 5 vajec az toho 3 sa ujali..no nastala neocakavana situacia pre mna a zrazu mi zostal len samcek a jedno mlada(samicka a mlade zomreli) no ja som zacala umelo dokrmovat,lebo samcek zacal mladatu vytrhavat perie a kusat ho do krvy...chcem sa opytat,ci sa da neako predist tomu,aby to samcek robil....chcem sa este opytat,do kedy ho mam dokrmovat ,lebo ma mesiac a pol a este ho krmim..dakujem..prosim odiste mi na petula610@azet.sk dakuje velmi pekne